Proinvestiční rozpočet s vyšším schodkem
Ministerstvo financí ČR představilo návrh státního rozpočtu na rok 2027, který sám prezentuje jako výrazně proinvestiční. Podle serveru E15 mají kapitálové výdaje meziročně vzrůst o 26,4 miliardy korun na 289,6 miliardy Kč. To by z hlediska veřejných investic znamenalo mimořádně vysokou částku.
Struktura financování se však proměňuje. Investice hrazené z národních zdrojů mají posílit o 47,7 miliardy korun, zatímco evropské prostředky určené na investice mají klesnout o 21,2 miliardy korun. Stát tedy plánuje výpadek unijních peněz nahradit vlastními výdaji – a to se promítá do bilance rozpočtu.
Schodek se má oproti letošnímu plánu prohloubit. Zatímco pro letošní rok byl deficit naplánován na 310 miliard korun, pro rok 2027 návrh počítá s 389 miliardami korun. Rozdíl mezi ambicí investovat a stavem veřejných financí je tak zřetelný.
Ekonomika už není v útlumu
Kontextem pro plánované investice je zlepšující se výkon české ekonomiky. Ekonomové Komerční banky, ČNB i samotného ministerstva se shodují, že tuzemské hospodářství už není v hlubokém útlumu.
Komerční banka očekává letos růst HDP o 2,1 procenta a pro rok 2027 zrychlení na 2,6 procenta. Podobně optimistická je Česká národní banka, která ve své letní prognóze počítá pro příští rok s růstem 2,7 procenta. Ministerstvo financí je ve své srpnové makroekonomické predikci o něco konzervativnější a odhaduje růst na 2,4 procenta. Rozdíly mezi jednotlivými odhady jsou tedy relativně malé a všechny míří stejným směrem.
Otázkou zůstává, zda ekonomika dokáže vyšší objem veřejných investic vůbec vstřebat. Podle průzkumu CEEC Research uvádějí stavební firmy využití svých lidských kapacit kolem 93 procent. Sektor, na kterém veřejné investice do značné míry stojí, tak pracuje téměř na hranici svých možností.
Riziko dražších projektů
Právě vysoké vytížení stavebnictví je klíčovým limitem. Pokud stát navýší poptávku po stavebních pracích ve chvíli, kdy firmy nemají dostatek volných kapacit, hrozí, že se rekordní investiční čísla projeví spíše v růstu cen než v reálném objemu dokončených projektů. Jinými slovy – více miliard nemusí automaticky znamenat více postavených silnic, mostů či budov.
Autor analýzy na serveru E15 upozorňuje také na riziko takzvaného vytěsňovacího efektu. Rozsáhlé veřejné investice mohou konkurovat soukromému sektoru o omezené zdroje – ať už jde o pracovní sílu, materiál či kapacity dodavatelů. Výsledkem by mohlo být, že veřejné projekty částečně vytlačí soukromé investice, místo aby ekonomiku posílily nad rámec toho, co by zvládl trh sám.
Co z toho plyne
Návrh rozpočtu na rok 2027 tak stojí na dvou protichůdných tendencích. Na jedné straně je ambice zásadně navýšit veřejné investice a nahradit klesající evropské zdroje penězi z domácích zdrojů. Na straně druhé stojí prohlubující se schodek a reálné kapacitní limity ekonomiky, zejména ve stavebnictví.
Prostředí zrychlujícího hospodářského růstu sice vytváří příznivější podmínky pro ambicióznější rozpočtovou politiku, samotné navýšení kapitálových výdajů však ještě nezaručuje odpovídající přínos. Rozhodující bude, zda se podaří investice skutečně proměnit v dokončené projekty, a nikoliv jen v dražší realizace stávajících plánů.
Pro sledování dopadů bude podstatné, jak se bude vyvíjet cenová dynamika ve stavebnictví, zda poroste kapacita sektoru a nakolik se potvrdí optimistické odhady růstu HDP. Právě tyto faktory rozhodnou o tom, zda bude rozpočet 2027 vnímán jako skutečně proinvestiční, nebo pouze jako dražší verze dosavadní politiky.
