Každý rok se najdou aktivně řízené fondy, které překonají trh. Potíž je tento úspěch zopakovat – a hlavně ho poznat dopředu. Pojďme se podívat, proč je porazit index tak těžké a jak k výběru fondu přistupovat střízlivě.

Většina aktivních fondů dlouhodobě zaostává

Data mluví jasně: podle dlouhodobých srovnání (například pravidelných studií SPIVA od S&P Dow Jones Indices) většina aktivně řízených fondů na delším horizontu nepřekoná svůj benchmark. Čím delší období, tím menší podíl fondů si náskok udrží. Vítězové jednoho roku navíc bývají jiní než vítězové roku následujícího.

Pozor i na survivorship bias (zkreslení přeživšími): žebříčky nejlepších fondů nevidí ty, které kvůli slabým výsledkům zanikly. Přehled „nejlepších” tak realitu systematicky přikrášluje.

Proč je těžké trh porazit

  • Poplatky. Aktivní správa je dražší. Vysoká nákladovost (TER) ukrajuje z výnosu každý rok, ať se daří, nebo ne.
  • Náhoda versus dovednost. Krátkodobě skvělý výsledek může být spíš štěstí než trvalá schopnost správce.
  • Konkurence. Trh tvoří miliony profesionálů; trvale nacházet podceněné příležitosti je mimořádně náročné.

Na co se dívat kromě výnosu

Pokud po aktivním fondu přesto sáhnete, samotný historický výnos nestačí. Sledujte:

  1. Nákladovost (TER) – vysoké poplatky jsou největší brzda dlouhodobého výnosu.
  2. Konzistence – poráží fond svůj benchmark opakovaně, nebo měl jen jeden dobrý rok?
  3. Volatilita – jak moc hodnota kolísá a unesete to psychicky?
  4. Velikost a historie fondu – příliš malé nebo mladé fondy nesou vyšší riziko zániku.

Levné pasivní jádro

Pro většinu investorů zůstávají nejrozumnějším základem široce diverzifikované indexové fondy a ETF s nízkými náklady, které dlouhodobě kopírují výkon celého trhu. Kolem tohoto jádra si teprve můžete přidat aktivní fondy, kterým opravdu rozumíte a věříte. Rozdíly mezi oběma přístupy rozebíráme i v článku ETF, nebo jednotlivé akcie?.