Private equity míří i k českým investorům

Investice do neveřejně obchodovaných firem, tedy private equity, patří na západních trzích už řadu let ke standardní součásti portfolií. V rozhovoru pro server Peníze.cz o tomto segmentu hovořila Diana Hricišáková z Rockaway Capital, kde působí jako Head of Investor Relations a člen investičního týmu fondu Rockaway Alpha. Podle ní jde o třídu aktiv, do níž v zemích jako USA, Kanada, Švýcarsko, Nizozemsko či severské státy plyne i část kapitálu penzijních fondů.

Česká situace je zatím odlišná. Domácí penzijní fondy investují převážně do státních a korporátních dluhopisů a možnost umístit prostředky do alternativních investic mají teprve od roku 2024. Počet fondů, které této varianty skutečně využívají, je podle expertky zatím velmi nízký.

Jak se do private equity dostat

Pro individuální investory existuje několik cest. Fondy kvalifikovaných investorů (FKI) umožňují vstup od jednoho milionu korun, a to po posouzení investora. Evropská regulace ELTIF 2.0 navíc od roku 2024 zrušila dřívější minimální hranici investice ve výši 10 000 eur. V praxi ale většina manažerů nastavuje vlastní lokální práh, který se pohybuje v nižších desítkách tisíc korun.

Důležitou vlastností tohoto typu investice je nízká likvidita. Vložený kapitál je vázán zpravidla nejméně pět až sedm let, což z private equity dělá spíše dlouhodobou pozici než nástroj, s nímž lze rychle nakládat. Právě proto se doporučuje držet tuto třídu aktiv jen jako část portfolia – obvyklý podíl se uvádí mezi 5 a 15 procenty, podle Hricišákové může u vhodně nastaveného portfolia dosáhnout až čtvrtiny.

Poplatková struktura 2/20

Standardem v oboru je takzvaný model 2/20. Znamená to roční poplatek za správu ve výši dvou procent a takzvaný performance fee (carry) ve výši dvaceti procent z dosaženého výnosu. Výkonnostní odměna se přitom neúčtuje automaticky – teprve poté, co výnos překročí takzvanou hurdle rate, tedy minimální výnosovou hranici. Ta se obvykle nastavuje na osmi procentech. Investor tak platí výkonnostní poplatek až z toho, co je nad touto laťkou.

Cílem těchto fondů bývá dvojciferný čistý výnos. Ten je ovšem třeba vnímat v kontextu dlouhého investičního horizontu a vázanosti kapitálu, nikoli jako rychlý zisk.

Znát to, do čeho investuji

Expertka zdůrazňuje princip, který platí napříč investováním: člověk by měl vkládat prostředky do oblastí, jimž skutečně rozumí. U private equity to platí dvojnásob, protože jde o méně transparentní a hůře obchodovatelný segment než veřejně kótované akcie. Investor by měl chápat, jak fond vybírá firmy, jak dlouho drží pozice a jakým způsobem plánuje z investic vystoupit.

Diana Hricišáková má za sebou zkušenosti z RSJ Investments, poradenské firmy Boston Consulting Group i z investiční skupiny Penta Investments, což jí dává pohled na obor z několika stran.

Co to znamená pro český trh

Uvolnění pravidel pro penzijní fondy i evropská regulace ELTIF 2.0 postupně snižují bariéry vstupu do private equity. Přesto zůstává tento segment vhodný spíše pro investory s delším horizontem, kteří jsou ochotni akceptovat nižší likviditu výměnou za potenciálně vyšší výnos.

Český trh je v porovnání se západními zeměmi teprve na začátku. Zatímco jinde tvoří privátní trhy běžnou složku penzijních portfolií, u nás převládají konzervativní dluhopisové strategie. Změny z posledních let ale naznačují, že prostor pro alternativní investice se i v Česku pomalu rozšiřuje – a s ním roste i potřeba, aby investoři podmínkám těchto produktů dobře rozuměli.